Re: Kde se berou slušní chlapi?

Já mám trochu i vlastní zkušenost spočívající v tom, že jsem vždycky (2x ) měla hned po rozchodu tendenci někoho hledat "aby ten druhý viděl, že se z toho nepo ..." (v obou případech vztah skončil z vůle chlapa) a taky proto, že jak jsem byla zvyklá nebýt sama, tak se mi do té "samoty" nechtělo. Ale vždycky to vedlo jen ke křečovitým snahám o seznámení, které nesměřovaly k ničemu dobrému (i když ani špatnému, byla jsem bez dětí, nikoho jsem si nenastěhovala domů ani se nestěhovala k němu). "Dobrý" vztah se mi povedlo navázat až poté, co jsem se smířila se situací, uklidnila a do určité míry si začala "užívat svobodu" a "nikoho nehledat" (i když samozřejmě jsem věděla, že chci děti a bála se toho, že je mít nebudu, ale prostě jsem to "nechala osudu"). Pak to najednou "nějak" klaplo ... Ona ta "křeč" z člověka asi nějak vyzařuje a nevadí to asi jen právě všelijak "divným" chlapům ...