"Tady furt čtu o tom, co kdo dělá nebo nedělá. Ale rozpis povinností a prací je dobrej pro spolubydlící, v partnerství snad jde taky o něco jinýho než o to, kdo vynese koš a kdo pověsí záclony. Někdy mi to přijde, že lidi de facto pořád řeší jen nějaký opruzy a pokládají to za "vztah". Ale vztah není o tom, co kdo udělá v domácnosti. "
jenomže ty asi vycházíš z nějakýho idealisticky nesmyslnýho předpokladu, že tím, že se člověk stane partnerem, tak se napojí na nějaký "společný vědomí" a už není potřeba se na ničem dohadovat, protože všechno plyne samospádem, všichni se chovají maximálně uvědoměle a na první dobrou si všímají takovejch věcí, jako je třeba plnej koš, a okamžitě ho vynesou, že zkrátka bez říkání fungujou a čtou tomu druhýmu myšlenky.
A pokud to tak není, tak "se přece nebudou dohadovat jako pouzí spolubydlící", dohadování totiž znamená konflikt a konflikt je fuj, takže dohadování se nekoná a když to nefunguje samo od sebe, tak je potřeba se rozejít a začít zase s někým jiným od začátku.
A sice správně díš, že "v partnerství snad jde TAKY O NĚCO JINÝHO než o to, kdo vynese koš a kdo pověsí záclony," což je sice pravda, ale ty zcela opomíjíš, že ten koš a ty záclony touto proklamací nezmizí, ty jsou tu stále a teprve až je o ně postaráno, tak se lze starat I o to "něco jinýho", o tu NADSTAVBU nad tou všednodenností, bez které to sice nemá šťávu, ale u který je dobrý si uvědomit, že je to NADSTAVBA, tudíž když se nemůže opřít o tu neproblematicky fungující všednodennost, tak spadne. 
" Ale vztah není o tom, co kdo udělá v domácnosti. "
Ne, vztah není JEN o tom, co kdo udělá v domácnosti, ale ta nadstavba se od toho dost podstatně odvíjí, protože i když halasně proklamuješ, že domácnost není vůůůůbec, ale vůbec důležitá, tak si velmi silně lžeš do kapsy, protože automaticky předpokládáš, že se k ní oba partneři postaví určitým, poměrně velmi specifickým způsobem. 
