Re: Škola - raději jako povinnost, nebo pohodu?

Monty,

ale i v tomto případě se dá vracet pozornost, kam má být upřena. Ne, fakt nemáš doma nic extra výjimečného, tohle dělá každý druhý prvňák, jak už tu padlo, jen ne každý rodič se nechá uchvátit genialitou svého dítěte a hloubkou jeho myšlenek, takže místo diskuze na téma Ježíš odpoví otázkou, kolik je 10 - 5, případně odpoví, že o tom zapřemýšlíme, až bude hotový úkol.

Mám jich z 25 ve třídě minimálně 8, co při sebemenší příležitosti zdrhají do svého světa, jídlo, záchod, kreslení, hraní si....ale to neznamená, že je tam nechám zdrhnout, jen vyvinu větší úsilí na to, aby dokončili zadaný úkol. A většinou jsou to chytré děti, co se samotným počítáním nebo napsáním jednoho řádku fakt nemají problém, takže nemají důvod hledat cestičky, jak úkolu uniknout. Ale holt se potřebují naučit to, co jim samo nejde, tedy vydržet....

To je totiž taky něco, co se člověk musí naučit a někomu to jde snadno, skoro samo, vypadá to, jako by to měl vrozené...a někoho to stpjí sakra hodně úsilí a třeba nikdy nedosáhne dokonalosti...ale při poctivé práci má šanci dosáhnout alespoň významného zlepšení. A jako se někdo sám naučí číst a nad někým někdo musí denně sedět a číst s ním, tak u výdrže a soustředění je to totéž. A k úspěchu ve škole i v životě potřebuješ oboje, ne jen to čtení, proto energie vynaložená na naučení výdrže je stejně důležitá, jako energie vynaložená na naučení čtení.

Ale ono je mnohem jednodušší říct si, že se s tím nedá nic dělat.