Re: Podařilo se vám překonat vleklou manželskou krizi?

Taky přidám svou zkušenost.
Ono řešit nebo neřešit je těžko říct...záleží na povaze a problému. V prvních letech manželstí (tak 10ti) pomáhalo to, že jsem byla pořád zamilovaná a pořád věřila nějakým svým představám, tak jsem to s ním vydržela...
V dalších letech mě držel i ohled na děti představa rozvedeného prudila a potížisty.
Nakonec jsem si uvědomila, že ikdyž mi vadí manželovo nastavení (povaha, stereotyp chování v jistých situacích), tak velmi záleží také na mém momentálním rozpoložení.
Jinými slovy - když jsem v pohodě a dobré náladě, zdají se být manželovy vady o dost menší a nedůležité.
Poslední dobou tedy pracuju zcela sobecko-nesobecky na své duševní i tělesné pohodě a neberu se tak tragicky (mám k tomu sklony) a vcelku to pomáhá, nemám potřebu řešit manžela...
Ale pohodový život, který bych přála svým dcerám si teda představuju jinak a napínám všemožnou energii, abych je připravila na možná nebezpečí při výběru pertnera.
My třeba působíme na lidi jako fajn pár, ale já se strašně natrápila, jestli jednou budeme spokojení prarodičové žijící spolu, tak to rozhodně nebude samosebou, přirozeně a zdarma.
Ale i tak to stálo za to, když vidím spokojené děti...představa nefungujícího rozvedeného otce mě vrátí na zem. Nechci, aby to děti musely řešit, když se to dá zvládnout lépe.