Re: Jak řešíte když to na Vás zkusí cizí muž?

"nekamenovat za nepřesnost, nechce se mi to vyhledávat, jak se sama popisuje"
Nechtěla jsem aby to vypadalo, že vypadám jako nějaká santusačka nebo že mám třeba 12 dioptrií. Jsem obyčejná, žádné nohy do nebes nebo mimořádně velká prsa. To že o mě na střední nebyl zájem je věc druhá, možná jsem ji měla osvětlit hned na začátku. Díky tomu, že jsem již na ZŠ nepatřila k oblíbeným žákům, jsem si nevěřila a kolektivu se spíše stranila. Sice bylo pár nabídek od spolužaček abych s nimi někam vyrazila, ale to se zase nelíbilo rodičům. Rodinné poměry u mě doma jsou složité, nehodlám to zde popisovat, ale stručně řečeno jedna věc se nabaluje na druhou a tím že jsem spíše submisivní jsem nedokázala rodiče přemluvit i když jsem se s mamkou kolikrát chytla. Ne že bych chtěla se spolužáky trávit každý víkend, ale chtěla jsem s nimi trávit i jiný čas než ve škole. Navíc jsem byla z vesnice, tam je spojení téměř nulové a když jsem neměla žádnou základnu přátel u nás tak mě ani nemohl nikdo rozvážet po tancovačkách. Dokonce ani když mi bylo 18 a měli jsme závěrečný rozlučák jsem tam se spolužáky nesměla být. Respektive jsem měla jasně vymezený čas, to byla první akce na které jsem byla. Rozlučka ze základky mě nebavila. Teď když jsme měli sraz po 10 letech jsme na to vzpomínali, jak jsem to obrečela. Dodnes si myslím, že toto mě hodně ovlivnilo, to že jsem se spolužáky netrávila tolik času. Možná bych se naučila být více asertivní, nenechala bych si věšet bulíky na nos. Možná si všechno maluju jak by mi bylo líp kdybych ty věci zažila. Ale taky možná ne, třeba bych měla dítě v osmnácti a teď bych si za to nadávala. Nevím, zatím ale cítím že mi některé věci unikly.