Re: Přítelova dcera

Ty jo, to je noční můra, a fakt hnusná - ta představa, že bych byla s dětma sama (rozvádět se teda nemíním, ale každej může nečekaně umřít), čili bez partnera - parťáka, kdy bychom se rozdělili o běžný provoz (vodění, vzvedávání, žákajdy, očr, nákupy, povídání, řešení sporů, výchovný dilemata)...to by znamenalo fakt na nemálo let (dětí máme kupu) oželet většinu vlastních preferencí, tužeb, vizí, času, a prostě to všechno dát dětem (který by to asi při ztrátě rodiče dost potřebovaly). Nevím, jestli by mě to nezabilo, a nechci to vědět, doufám, že společně je dovedem do dospělosti.

A ještě hnusnější jsou představy rozvodu, kdy partneři jdou proti sobě, jeden si někoho najde a začne na děti kašlat...

Když už, tak rozpad vztahu jedině se střídavkou nebo společnou péčí, nějak lidsky všichni v jedný čtvrti nebo tak něco, ale model jeden rodič si užívá nevázanýho života a druhej to všechno od..re mi teda přijde strašnej, taky mít jako dítě rodiče, kterej na mě prdí a druhýho, kterej je imrvére vyšťavenej, to bych nepokládala za šťastný dětství.