Léto

Ahoj děvčata,
s prázdninami mi nějak přibyla šichta, když mám doma všechny tři. Toník i Honza se rozloučili ve školce. Trochu jsem byla pár dní před tím dojatá, tak mi i v noci slza ukápla. Jedna etapa nám skončila, nastává další. Jednak Toník půjde do školy, tak jsem vzpomínala na ty začátky a co všechno jsme prožili. Jednak Honza přestupuje do Třemošné, takže je to definitivní rozlučka s Plzní a s tou čtvrtí, kde jsme 12 let bydleli.
Na konci června jsme měli první schůzku rodičů budoucích prvňáků. Budou dvě třídy po 16 dětech, takže docela individuální přístup , paní učitelka spíš starší (doufám, jsem to trefila), sportovně založená, posluchačka rozhlasu .

První týden prázdnin manžel odletěl do Ruska, tak jsem sbalila kluky a jeli jsme k našim. Chodili jsme se psem na procházky, na vlaky k hlavní trati, na pole s dědou trhat rybíz, na koupaliště do Ústí, kde to milujeme a udělali jsme si s babičkou výlet na zámek do Doudleb nad Orlicí. Taky nějaké další návštěvy a byl konec.
Pak začala ta vedra a to sjme se u nás sjeli my, manžel a kamarád a brigádničilo se. Od jedné kamarádky jsme dostali větší obdélníkový bazén, kde se já pohodnlě vejdu na délku, tak ho chlapi poslepovali a krásně slouží. Ale byla jsem ráda, když se ochladilo.
Od středy do soboty jsme jeli do Brna ( díky Jítě a její sestře Táně za ubytování ), ale byli jsme nějací unavení, vyčerpaní a s rozdílnými očekáváními. Takže to vyvrcholilo krizí. Naštěstí to klidná a lenošná neděle zase urovnala.
V Pondělí jsem byla s Honzou na očním, jak jim ve školce dělali oční screening a vyšla jim u něho šilhavost. Naštěstí se to nepotvrdilo, asi se jim jen nějak nahnul nebo co. Ba ani barvoslepost se nepotvrdila, jen ten náš lenoch si nepamatuje názvy barev. Já už nevím, jak ho to naučit. Strašně si plete barvy a občas mi přijde, že si nemůže ani vzpomenout, jaké existují.
Ve čtvrtek manžel odletěl opět do Ruska, ale já tentokrát zůstala doma, protože jsem klukům slíbila nějaké výlety. Včera jsme vyčistili a napustili znovu bazén a vyřídila jsem si lítání po městě.
Dnes jsme byli v Rabštejně nad Střelou a moc se nám to líbilo. Jen... maminka je blázen. Ve třicetistupňovém vedru jsem je táhla na výlet po naučné stezce - já bez mapy, netrefila jsme odbočku na kratší úsek, takže jsme šli asi 5 km trať, kde byl i výstup na skalní vyhlídku. Za zády nám hřmělo a my na Rabštejn koukali z druhého břehu řeky a pěkně z dálky. Naštěstí bouřka nepřišla, asi se přehnala někde jinde a pak se teda udělalo bohužel ještě větší vedro. Ale dotáhla jsem je statečně k autu, kde jsme vypili poslední uloženou láhev s pitím. Po cestě jsme se koupali v řece, trhali maliny a musím říct, že nejvíc v pohodě byl Kuba. Tonda měl svoje představy, co budeme cestou dělat a kudy půjdeme, Honza často skučel, že už nemůže a seděl na rozpálené cestě a nemohl dojít ani do stínu, jedině nejmenší šlapal a ani jendou nechtěl nosit, prostě zlatíčko. Jen se potřeboval držet za ruku.
Příští týden se chystáme do Prahy na výstavu Večerníčka do Národní galerie (doufám, že to píšu dobře), jde na to v televizi reklama. A zítra budeme ležet asi v bazénku nebo je vezmu do nedaleké vesnice, kde je takové pidikoupaliště. Je tam betonová nádrž nedávno opravená a pokosená louka, jinak nic. U plzeňských rybníků je pořádně narváno.

Tak se mějte moc hezky a užívejte si léta