Re: Omluvíte se, když se nemůžete někam dostavit?

Jsem úchyl, všude chodím raději dřív, abych nepřišla pozdě, volám nebo píšu sms když hro zí větší než 5 min zpoždění, kterému se mi přes všechnu snahu nepodaří zabránit ... Nedejbože, že mám někam "na čas" jít společně s manželem, protože ten naopak za největší prohru považuje, přijít byť o minutu dřív ... Stalo se mi, že jsem se objednala u velmi vytížené fyzioterapeutky, ona výslovně skoro "vyhrožovala", že opravdu nesnáší zpoždění nebo rušení termínů, já měla tehdy roční dítě a byla naprosto závislá na tom, aby manžel (s výše uvedenými názory) dorazil včas domů k hlídání. Měla jsem šílený stres, jestli přijde včas, nakonec se ale stalo něco jiného - dostala jsem nějakou střevní chřipku, pořád lítala na záchod a jinak nemohla téměř vstát, dítě se zaměstnávalo tím, že mě různě přelézalo ... Ale v hrůze, abych nezpůsobila výpadek v náročném programu (a příjmech, na pojišťovnu to nebylo) fyzioterapeutky, jsem se natolik zmobilizovala, že se mi podařilo i v tomto stavu k ní doplazit, tam čekat (ve stoje, neměla tam ani židli, ordinovala v jenom pokoji svého bytu), až ona dokončí práci s předchozím (asi zpožděným) klientem a absolvovat "cvičení" - byla jsem natolik vyhecovaná, že jsem ani už nešla na záchod ... Takže Tebou popsané nechápu.