Mariko,
pak už pravděpodobně chybí to propojení sluchového a zrakového vnímání.
Můžete ještě zkusit náslovnou slabiku, kdz nebude říkat jen počáteční písmeno slova, ale celou první slabiku, nejlépe zase ve spojení se zrakem, takže třeba spojování slabik s obrázky. No a pak všechny možné hry a skládačky, co patří k počátečnímu čtení. A to samotné čtení smysluplného textu trochu upozadit.
Může třeba ve sloupečku podobných slov hledat to, které jí zadáš (nebo si ho vylosuje, nebo poskládá ten sloupeček vedle ještě jednou a na lístečku budou ta slova třeba psace nebo malými písmeny apod.). Pak křížovky, jednoduché osmisměrky, hledání slov ve shluku slabik...
Loni jsem učila prvňáky podle Živé abecedy a slabikáře z Nové školy a byla jsem nadšená množstvím her a nápadů, co se dají s písmenky, slabikami a slovy dělat. A ač jsem totální začátečník, tak zrovna čtení všech 25 dětí mělo rádo a to včetně těch, kterým to opravdu moc nešlo. Prostě to byla jedna velká hra a fakt věřím, že hodně udělaly právě ty učebnice.
S psaním už je to horší, mám tam děti, co nerady píšou, i když píšou hezky, a naopak, baví to ty, kterým to třeba až tak nejde. Takže odhaduju, že je to spíš o tom, že psaní písmenek baví prostě jen někoho. U psaní považuju za nejdůležitější dát mu smysl, takže používat ho jako komunikační prostředek nebo při hrách, případně pak k vyjadřování myšlenek, pokud to to dítě baví. A to jde doma lépe než ve škole. Ale zase to chce nechat dítě trochu zapomenout, že vlastně píše.
Jejda, jsem se zase nějak rozepsala a zároveň naladila....zítra mi to začíná....jsem to ale macecha, svoji domškolačku (začínáme až teď v páté třídě) nechám válčit s tatínkem a věnovat se budu 27 (asi, pokud ještě někdo nepřibyl

) cizím

.