Partner ze dne na den otočil pozornost jinam

ahoj, původně jsem vložila do cizího tématu, omluva :( chtěla jsem se podělit o zkušenost, kterou neumím pochopit... a maličko si myslím, že jsem narazila na člověka s minimálně nevyrovnanou osobností. Budu se snažit být stručná. Mě 34 něco mám za sebou, nehrnu se s nadzvukovou rychlostí do emocí a citů. Vše raději pomaleji. Před časem (cca 2 měsíce) jsem se seznámila s mužem 39. Od začátku mě zahrnoval pozorností, na můj vkus dost rychle začal velmi intenzivně "masírovat" city. Lásko,, chybíš, stýská, těším se, nakonec miluju tě... (tak brzo!)... ani jednou nebyl konflikt, problém, vše strašně příjemný, na každý čas jsme se těšili, a poté si psali,jak nám bylo fajn. On začal dokonce o budoucnosti! Já nejsem typ stíhačky, žárlivky atd... hádky dávno nevyhledávám, snažím se partnera spíš nedusit, neviděla jsem nic špatného, vše mi připadalo až moc fajn. Pak přišla nějaká pracovní akce, na kterou jsem ho ještě vezla, z ní smsky, jak chybím atd. Od druhého dne chlad, nepanikařila jsem, kocovina je svinstvo :) ale chlad přetrval, a tak jsem se optala na rovinu. a k mému překvapení najednou "si nebyl jistý, necítil asi to co by chtěl a měl, nemá to mravenčení" přitom před tím mě uplně zahlcoval takovýma projevama. Já jsem začala couvat, nechtěla jsem si nechat ublížit, i když už se stalo. Když jsme se loučili, brečel! že nemůže ani pomyslet na to, co jsme spolu prožili. já to vůbec nestíhala. teď už vím, že slzy byly jen svědomí, ne cit. po týdnu jsem zjistila, že na akci potkal někoho a z té je teď na obláčku. Není mi 15, abych si myslela, že není nikdo lepší než já, ale ta rychlost, že stačily dvě tři hodiny a už "miluje" jinde mě šíleně zaskočila - v jeho věku!!! Mám různé vztahy za sebou, a vím, že odchod ze vztahu je věc vývoje, tady se ani ni nestihlo... Toto však byla otázka jednoho dne, přitom do té doby pohoda a ON stále projevoval nadšení... Podle mě takový obrat vůči někomu novému neznámému, není uplně normální. Pokud by ho zaujala, myslím že většina lidí by měla tendence nejdřív mapovat nějaký čas situaci. ale spálit mosty za den dva? prostřídání ze dne na den, z hodiny na hodinu!!!! zažila jsem lecos, ale toto me vyrazilo dech. jinak je mi jasné, že po pár týdnech je to jen lehký šok, a přejde, není to konec manželství s dětmi a podobně, stávají se mnohem horší věci, nejdu sem plakat. jen prostě takovému nátlaku intenzivnímu pozornosti a "citu" se špatně dalo bránit a nakonec jsem já ta "odejitá" - navíc občas ON projevil strach, aby MU NEBYLO UBLÍŽENO!!! takže já pomalu sbírám sanici, která mi při tom veletoči upadla na zem a jdu dál jaký máte názor...? díky L