Re: EU počítá s brutálně prudkým nárůstem imigrantů v České republice do roku 2020

Liško, v mnohém se shodneme, já se třeba ohrazuji proti názorům, že my Češi jsme xenofobové, nesnášenliví atd. Naše společnost mezi sebe vstřebává poměrně dost "cizinců", sama žiji ve čtvrti, kde jako Češi jsme menšinou, a podle mého stačí, aby nově přibyvší dodržovali naše zákony a živili se prací, pak mohou být klidně fialoví z Marsu, a aspoň lidem okolo mě je to jedno. Že ale takové soužití není bez třecích ploch vidím i v naší oblasti, a to se jedná o relativně homogenní skupinu obyvatel, co se příjmů a civilizačních návyků týká.
To co se teď děje ukazuje stávající státní spořádání - EU - jako velmi slabou, bezhraniční, bez ústřední spojující idee.
Vždyť i ve výchově vlastních dětí platí, že je nutné nastavit jim hranice, z dítěte bez hranic vychováme tak akorát naprosto nešťastného frustranta deptajícího okolí. Zde vidím paralelu, náš stát se snaží udržovat svoje vnitřní hranice, dodržovat platné zákony, a je za to napadán právě lidmi, pro zjednodušení pojmenovanými sluníčky, kteří ... Ha, a to je otázka - kteří vlastně chtějí co?

Můj názor je, že je také důležité si uvědomit, že nic z toho, co užíváme v našem životním prostoru, nám nepatří. Vybudovaly to během staletí generace našich předků, a my předáváme dál našim potomkům. Můžeme to bohatství užívat, a máme privilegia z práce, bojů a odříkání generací před námi. Na nás je, v jakém stavu jej předáme a jak vychováme naše potomky, aby si toho dědictví vážili.
V Bibli je podobenství o marnotratném synu - i ten jeden lemplík dokázal rozhodit klid ve své malé rodině, a to byli pokrevně spřízněni a spolu vychováváni. Nebo příklad ze současné doby - však je zde mnoho témat, kde se řeší majetek v rodině, dědění pokrevních dětí z jiných svazků atd. Když se jedná o vlastní kapsu, tak se každý stará jak nejlépe umí, a myslí hlavně na svoji krev. Není divu, že se instinkty mnohých bouří, když pozorujeme blížící se nebezpečí, a necítíme ochranu našich hranic.

Bohužel při tom všem se v davu schovají právě ti potřební, kteří opravdu utíkají před válkou a utrpením. Jak jim může být pomoženo, když se zdroje vyplývají na statisíce dalších, kteří se přišli podívat a zkusit to, jestli by se jim nepovedlo z té bohatě zdobené chaloupky neutrhnout perníček?

Pokusím se o definici sluníčka, ovšem je to k další diskusi: sluníčko vyžaduje po společnosti, aby strpěla ve svém teritoriu a aby vydala zdroje na potřeby jiných, na čemž ale neexistuje společenský konsenzus, a tak k prosazení těchto představ používá nadávek a útoků.
Centrem sporu je vlastně, kdo je více lidský, zda ten, který chce dát všeobecné zdroje společnosti těm, kdo se sem rozhodli přijít, neb si myslí, že je zde tráva zelenější, a oni mají právo se na ni napást, nebo ten, který říká, že lidé, kteří bohatství společnosti zdědili po předcích, mají právo je nedat nově příchozím, popřípadě dát pouze vymezenou část za nastavení pravidel.