Re: Jak se chovat, aby vás lidé brali a měli rádi ?

"Kudlo - ale nikdo přece neříká, že musí dělat radikální změny.Není nutný, možná spíš je to škodlivý, začínat nějakými radikálními změnami, ke kterým nejsem navíc připravená a navíc to nevychází ze mne."

No, abychom nebyli nespravedliví - to tu padlo už mockrát. Ale taky chápu, že na to člověk v daný chvíli nemusí mít - a taky není úplně vyloučený, že instinktivně cítí, že by to vlastně nebylo řešení, protože i kdyby udělal radikální řez, rozvedl se, přerušil styky s rodinou a odstěhoval se někam, kde ho nikdo nezná, tak pokud nezmění svý vzorce chování, který ho soustavně přiváděj do malérů, tak bude v úplně stejný kaši, jako byl předtím, akorát ještě i bez toho jakýhos takýho zázemí, který měl předtím. A to chápu, že je obrovský riziko.

"jsou tu opravdu drobnosti, které by Val vylepšily žití a ona nechce vůbec nic, přitom tam jsou věci, který by až tak moc námahy nestály."

TOHLE je na tom to, co ne úplně chápu, protože v tom přece není žádný riziko, jestli je to všechno opravdu tak v pr., jak to Val popisuje, tak přece nemá co ztratit a může jen získat.

Ještě k tý změně prostředí - umím si představit, že v určitým prostředí by se člověku s určitým nastavením žilo asi docela těžko (dejme tomu intelektuál s čistě intelektuálskými zálibami na vesnici, kde vrcholem intelektuální zábavy je ožrat se v hasičárně), a to by pak ta změna prostředí vyřešit mohla (protože ten člověk je normálně funkční, akorát je schopen fungovat v jiným prostředí). Ale tady si tím nejsem tak jistá (to prostředí u Val musí být opravdu otřesné, ale nejsem si úplně jistá, že kdyby se teď přestěhovala do nějakého anonymního města, že by se to otočilo o 180 stupňů).