Re: Jde překonat zklamání?

Valkýro, naprosto ti schvaluji, že jsi rozhodnutá v určitém věku už žít hlavně tak, jak to vyhovuje tobě, bez ohledu na to, jak podivínsky to třeba na někoho působí.
S tím, že člověk musí být na případné nepochopení připravený a musí si zvážit, zda ho ustojí, nebo se mu vyplatí trochu se občas přemoci v zájmu sociálních vztahů.
Já sama se řídím tou druhou možností, občas zkousnu i akci, bez níž bych se obešla, ale vím, že si tím udržuji vztahy, které si udržet chci. Úplně bez lidí by mi dobře nebylo a vždycky holt nejsou k dispozici jen lidé ideální podle mých představ, tak k tomu přistupuji realisticky.
Ale musela jsem se to učit, sociální obratnost mi nebyla dána do kolébky.
Já ovšem nemám žádnou fóbii, lidé mi nevadí (tedy jak kteří ), moje práce je vyloženě postavená na komunikaci s hromadou cizích lidí a to mě i baví, jen to nesmí přerůstat do soukromí. Na soukromí jsem háklivá velmi.