Re: Oslovení na středních školách

Chápu to u dětí, které nedbale vyslovují, ale pro dospělého je to chabá výmluva. Co si budeme povídat - vylepšování si vlastní pozice lehkým znevážením druhého je docela častým jevem a leccos říká o tom, kdo jej používá. Dovedu si představit, že to leze na nervy a časem se na "pančelku" vyvine slušná alergie, zvlášť když ty pocity jsou syceny ještě jinými nepříjemnými střety.

Ano, přesně tak, díky, tak jsem to myslela.

Co se týká vyjadřování k výkonům dítěte:

Pominu teď úplně to, že podle mého názoru může škola (lépe než nyní) fungovat i zcela bez hodnocení.
Teoreticky by to mělo být tak, že pokud dáš dítě do rukou nějakému učiteli, měl by tě jeho názor na to, jak ve škole funguje, zajímat. Což je něco jiného, než že to připustím, protože to je holt jednou "vyšší mocí stanoveno".
Problém je v učiteli jako nástroji moci, tak jak to bylo před r. 89, odtud taky plyne ten strach, ze kterého pak vylézají "srandovní" pančelky a další věci. Dneska je dvacet let po totalitě, strach zůstal, jen s zkroutil, převlékl, snad i obrátil na ruby a celé je to, podle mě v tom, že rodiče stále ještě děti do školy posílat musí (v zásadě). Což v kombinace zase jinak pokřiveným pojetím práce učitelů dává dohromady tenhle divný výsledek. Je to problém přežitého pojetí povinné školní docházky, na kterou se naroubovaly europředpisy, ale tak nějak po našem. A v zásadě to dobře neslouží nikomu, resp. učitelům to samozřejmě sloužit nemá, ale není úplně jedno, jako kdo budou v celé věci fungovat. A ne primárně kvůli nim samotným, ale kvůli tomu, jakou práci bychom si představovali, že odvedou.