Re: Vývojová dysfázie - jak se u vás vyvíjela dál?

Tuten, u Jiříka je ve třídě jen 8 dětí...vlastně teď už jen 7, jeden chlapeček loni odešel...jeli dohromady se třeťáky, těch je taky 8, já jsem si taky říkala, jak zvládne ty večery, protože do té doby spal mimo domov jen jednou, ve školce a to bylo v pohodě...ale na víc dní pryč nebyl nikde...a večer mě vždycky chce u sebe dokud neusne, naštěstí usíná rychle, plyšáků má v posteli asi milion...ale prý tam byli z těch výletů a vzduchu tak utahaní, že večer usínali naprosto bez problémů a taky mi říkal, že jeden chlapeček, co s ním bydlel, jim večer vždycky vymýšlel příběhy, takže to měl místo toho dlouhého čtení, co má doma se mnou. Příměstský tábor od miniškolky, kam chodil, měl poprvé už ve 4 letech, ale tam byly jen asi 4 děti a dobře to tam znal, navíc to bylo pár ulic od domova...ale letos v létě byl poprvé na příměstském táboře, kde vůbec nikoho neznal a byl tam daleko nejmladší...ale vedoucí byla známá babičky, takže na něj dala víc pozor...líbilo se mu tam moc, bylo to na dopravním hřišti, jezdili na výlety apod...ale když pršelo a v klubovně hráli hry, tak mi říkal, že on nehrál, že si sám maloval...ale byl tam v pohodě, příští rok se těší zas...a bude mít ještě příměstský tábor od výtvarného kroužku, kam chodí teď, tam mají taky úžasnou lektorku...tady jsem poprvé za ty roky vůbec nehlásila, že má nějaký problém a je tam prostě jako každý jiný...okolo sebe má prakticky samé holčičky, takže to je pro něj zase trochu jiný sociální trénink, než ve škole, kde jsou naopak jen samí kluci