Re: Potřebuje člověk k životu pochvalu nebo aspoň nějaký pidiúspěch?

měla jsem to doma s tátou podobně - úspěch se nekomentoval, to byla přece samozřejmost, poklesek přinášel trest... až po letech jsem zjistila, že mimo rodinu je na nás táta pyšný a před jinými naše úspěchy cení - nechtěl nás prostě rozmazlovat, ale vyzdvihovat k vyšším cílům máma se sice snažila, ale té to zase moc nešlo - místo aby opravdu pochválila, vyznělo to spíš jako "no tak jsi hloupá, ale to nevadí, mně to stačí" vypěstovali ve mně sebevědomí hluboko pod bodem mrazu, ale zároveň schopnost tvářit se že jsem nad věcí, takže odjakživa nejistotu maskuju suverenitou a hodně lidí si o mně myslí, jak jsem sebejistá

sama děti chválím hodně, snažím se, aby to dávalo smysl a snad se daří... a hodně chválím i muže, jeho výchova byla ještě divnější než moje, takže ten to potřebuje ještě víc a sama si u nich o ocenění klidně řeknu (ale oni chválí i sami )