Re: Nechce se mi žít:-((

Já vím.Nechci se rouhat,nikdy to neudělám vzít si život,moje máma se o to jednou pokusila a dodnes si pamatuju tu hrůzu,když jsem došla ze školy a u domu paneláku sanitka a kamarádka mi říká,pro koho asi jedou a v tom odváželi moji mámu přiotrávenou léky.Miluju svoje děti a chci jim být dobrou mámou a oporou,ale neví,jak dál.Nedávno jsem pomáhala tátovi,rakovina hrtanu a plic.Dodnes ty hrůzy vidím ve snech.A teď to mám zažívat znovu s maminkou a navíc doma nemám oporu,ještě mi přidává manžel.Když se odstěhuju k paní,která mi to nabízí,dcera se mnou tam nechce,plakala,že chce být doma a já nemám peníze dojíždět takový kus za maminkou ji pomáhat po chemoterapii,tak bydlím 2km od ní,od paní je to 60km.Já nakonec budu muset sklopit hlavu a zůstat zatím doma s manželem a falešně hrát roli za střechu nad hlavou.To nejde zvládnout.A až vyřeším maminku,potom teprve odejít.Ještě mě napadlo,že se nastěhuju k mámě,ale i to dcera plakala ať nedělám,že mě chce mít doma.Jsem jak roztrhaná na kusy,asi musím k psychiatrovi...