Re: LEDEN 2016!

Jarko, s kočkama si dovolím nesouhlasit. Možná venkovní kočky, nebo polodivoké, se takhle chovají, jak popisuješ, ale domácí jsou jiné. Jsou sice větší individualistky než psi, ale popisuješ je stylem, jakým mí bezdětní kolegové popisují důvody, proč nemají děti. Přeci děti jen řvou, pořád otravují, musíš je krmit, šatit, furt jim něco vysvětlovat, jsou nevděční parchanti, stojej spoustu peněz, atd. My máme kočky už 20 let, a 80% zážitků s nimi je pozitivních. Jsou mazlivé, vděčné, hřejivé, vrnící. Je legrace pozorovat, jak se honěj a kočkujou, někdy je to lepší jak televize. Ráno mě všechny 3 přivítaj, po příchodu z práce si hrajeme, ta dvě nová koťata dokonce aportujou. Když je mi smutno, přijdou mě utěšit. Vždycky večer se nějaká ke mně stulí k televizi, hřeje a přede a mazlí se. Než jdu spát chodí se mnou rituál na kontrolu dětských pokojíků. A zrovna teď tu se mnou jedna sedí, vrní mi do ucha a nechá se hladit. Samozřejmě, že k návštěvám se nechovají tak jako k nám, ale nepamatuju si, že by na někoho vyjeli nebo nedejbože i sekli. Bob, co myslíš? Ty znáš naši Mínu.. To je naše stará kočka, a i ten novej kocourek se před návštěvou spíš schovaj, zato naše nová kočička naopak všechny přivítá. Je hrozně milá a zvědavá, teď tu mám tchýni a už jsou spolu jedna ruka. Ale samozřejmě jsou s nima občas problémy, jako s dětma. Občas dělaj darebárny, nesnáší se se sousedovic kočkama, když se jim něco nelíbí, někam se třeba vyčůraj, to je holt jejich způsob. Člověk je musí respektovat, a jejich respekt si získat, což není během pár minut. Pak se vychovat dají (vim o čem mluvim, zrovna tím procesem procházíme u těch koťat - už některá pravidla pochopila a dodržují). Obecně jsou to úžasná přátelská zvířata, ideální na mazlení. Myslim, že kdo je nemá, nemůže to asi úplně pochopit, vidí to zvenčí, jen ta negativa. Jako u těch dětí.