Re: matka nefunguje

Dítě neumí nemít vztah k rodiči, ani dospělý to vlastně neumí.
Vztah dítě - rodič je podle mne vždycky těsnější, než rodič x dítě. Dítě je na rodiči vždycky víc či míň citově závislé.
Máme i v rodině, je to vidět na dětech v dětských domovech...vztah k rodičům mají...a mají očekávání, i když spoustukrát nenaplněná a zklamaná.
Nevím, jestli dokáže pomoc někdo zvenčí, určitě je strašně dobře, že má takové dítě, které má rád zbytek rodiny, ale tohle to dítě prostě nějakým způsobem naruší.

Co znám takové děti, často bezmezně milují, marně čekají, pak se zlobí - na onoho rodiče, na okolí, na sebe, snaží se vypadat, aby jim to bylo jedno...ale není.
Odmítnutí rodičem (u malého dítěte myslím hlavně matkou) hrozně bolí.
Dítě si hledá důvody, matku omlouvá, chvílemi se zlobí...vlastně mám kolem sebe takové tři lidi, všechny už víc či míň dospělé.
Přestože vypadají smířeně a navenek lhostejně, nejsou...a když se maminka začne jednou za čas zajímat, dělali by i kotrmelce a panáčkovali, aby se jí zavděčili. Chvílema zas vypadají, že ji zavrhnou a nebudou jí chtít už nikdy vidět.
Co v nich zanechá to zjištění, že nejsou pro mámu důležití? že se jich jednoduše vzdala? A často se to jejich zklamání sveze na ty, kteří s tím nemají nic společného, na ty blízké, fakt milující lidi.
Není to jednoduché...pro nikoho ..

A co bych dělala, kdybych měla takové "nechtěné" dítě doma? Asi bych maminku vůbec nekomentovala...a snažila se fakt "jen" mít ráda...pohladit, udělat pro něj domov a bezpečí. To ostatní by asi nebylo v mé moci.