Re: Chyba a reakce

Violo, ono je tohle o vrozeném temperamentu.
Já jsem založením určitě cholerik, hlídám se hodně a dospěla jsem hlavně do fáze, že mě přirozeně vytočí máloco, ale občas mi to přesto uteče - zvlášť při vyhrocené situaci jako je třeba šílený leknutí.
Rychle vybuchnu, rychle se ale zklidním a můžu fungovat dál...a ano, opravdu jsem vzápětí i schopna nahlídnout chybu a se i opravdově omluvit.

Chápu, že pro spoustu lidí je to setkání s cholerikem těžké...hlavně pro ty, kdo si zas naopak ten přetlak nechají v sobě a upouštějí velmi pomalu... mají jakoby pomalou reakcí té "fáze" uvnitř.
I proto, že takových mám kolem sebe dost, se opravdu snažím i hodně vědomě kontrolovat...jenže stejně, jako oni neumějí ty věci v jednom okamžiku ze sebe upustit, cholerik někdy neumí tu aktivitu zadržet...řekla bych jednoduše, že je to prostě nějaká chemická mimovolní reakce .

Je potřeba podle mne, aby to ti dva o sobě věděli, jak to mají vzájemně...protože co dělat s temperamentem? Dá se hodně změnit vědomě a vůlí, ale jinak právě v těch zátěžových situacích se, si myslím, často prostě projeví jakoby mimovolně.
Pro cholerika je zas hrozný to, že se k tomu uzavřenému nemůže jakoby dlouhou dobu "dostat" ....pro něj je už věc uzavřená a pro toho "zavřeného" ještě nedosáhla ani vrcholné fáze .