Spletla jsem se v partnerovi, máme děti a je to v háji

Dobrý den, téma je asi jasné... já po rozchodu, on po rozchodu...hrozně jsme se zamilovali a za nějakou dobu jsme se sestěhovali, plánovaně jsem otěhotněla, vzali jsme se... no láska jako trám... až teď jsem se dověděla, když jsem se rozhodla si promluvit, udělala na něj nátlak - no plácáme se už nějakou dobu v problémech - nemluvíme spolu, nespíme spolu, vlastně spolu nejsme vůbec, máme mrňata a vše se točí jen kolem nich - že v době seznámení byl manžel na AD a že i na potenci snad něco bral... takže mi plně docvaklo, co už dobu tuším, že zatímco já se zamilovala upřímně, do chlapa, kterého jsem si za spoustu věcí vážila a měla jsem z něj ten nejlepší dojem, shodli jsme se na spoustě těch zásadních věcí a chtěli spolu být, tak on takový tak docela nebyl... tak já na jedné straně a on na druhé - vlastně se mnou byl jen aby zvládl ten rozchod předchozí, aby nebyl sám... nebyl snad minutu upřímný a díky tomu není na čem stavět...roky mi kecá, ale hned po tom, co jsme byli spolu oficiálně, se dost změnil... není zlý, jen studený, bez zájmu a život s ním je smutný a prázdný... bohužel ani ty děti mi to moc nezpestřují - takové to "žiju jen pro děti" mi nejde... ještě mi není 40 a chtěla jsem vztah tak nějak se vším...
A co chci od vás... nevím...potřebovala jsem se vypsat a asi potřebuju slyšet, že to třeba taky někdo zažil a přežil... nebo já nevím... je to pro mě smutné, bolestiv, je to blbost psát na net, ale život s ním mě odstříhl od všech lidí... jsem v izolaci a nikomu konkrétnímu kdo mě x měsíců neviděl se nechci svěřovat, že zavolám, jak se zrovna všechno zheclo a jsem v... necítím se na to...
Ty doby od chození k bydlení a dítěti nebyly pár týdnů, bylo to přes rok... myslela jsem, že to stačí... že ho znám