Dokážete si říct o pohlazení?

Asi každý z nás občas potřebuje slyšet, že se mu něco povedlo, že ho lidi kolem něho oceňují, že ho mají rádi, ale ne vždycky to ti druzí vycítí a udělají právě v tom okamžiku, kdy je to potřeba.

Dokážete si v případě, že to potřebujete, o takové "ocenění" na rovinu říct? A dostane se vám ho?

Já za sebe snad můžu říct, že u manžela a nejbližších jsem schopná říct "hele, povedlo se mi to a to, potřebuju podrbat za ušima" a oni to pochopěj a udělaj.

Manžel to taky umí, ale moc jinejch lidí jsem to neviděla dělat. Je možný, že je to proto, že "je jim to blbý", případně je jim to podobně jako mně blbý vůči někomu, kdo není opravdu hodně blízkej, a to já těm lidem třeba nejsem, takže je možný, že to s manželem, maminkou nebo nejlepší kamarádkou dělaj, ale já to od nich nikdy neuvídím.

A jak byste vnímali takovou žádost od někoho jiného? Já bych s tím asi byla v pohodě, kdyby mi ten člověk řekl na rovinu "potřebuju podrbat za ušima", tak bych drbala ráda. Ale už jsem párkrát zažila, že když už tohle někdo vůči cizímu udělá, tak je to často formou takových podivných "nepřímých narážek", že si o tu pochvalu sice řekne, ale tak nějak "nakoso" a čeká, že se druhá strana "dovtípí" a pochválí ho, jak je skvělej.

Což se přiznám, že k tomuhle mám už malinko odpor, protože v tom cítím manipulaci (jako že ten člověk dělá "rádoby nenápadný", ale ve skutečnosti strašně okatý narážky, jak je unavenej a co všecko stihnul a čeká, až se ten druhej chytí a projeví mu soucit nebo mu řekne, že je dobrej).

Já normálně lidem říkám, že jsou dobrý nebo že se jim něco povedlo, docela často a ráda, protože je to pravda a mě samotnou taky potěší, když někdo ocení něco, co jsem udělala, ale takovýhle "nepřímý vynucování", když zjistím, že to někdo dělá, tak mě docela znechucuje.

Vnímáte to někdo podobně (případně úplně jinak)?