Re: Nevhodné chování spolužáka

Sněhulko, ptáš se, co bychom dítěti řekly. Já vždycky vyprávěla zážitky z naší třídy před xx lety, třeba i co se dělo někomu jinému jsem vyprávěla, jako by se to dělo mě, nebo jsem i trochu vymýšlela - a říkala jsem dítěti, že jsem vůbec nevěděla co dělat, že mě to bylo líto, protože např. tomu klukovi jsem nic špatného nedělala, ale on mi přesto nadával...a naprosto nekomunikativní dítě se díky tomu postupně rozmluvilo - nejdřív ve stylu: "No přesně, to mi dělá taky." a pak už začalo postupně (po několika týdnech) vše vyprávět samo a svěřuje se mi díky tomu dodneška.

Jinak do školy jsem šla jednou, bylo to asi podobná situace jako u vás, něco mezi...no nakonec jsem se rozhodla jít. Učitelka se snažila hodit vinu na mé dítě, že se musí naučit bránit, atd. Já jsem se zeptala, jestli mé dítě někomu ubližuje a ona, že to ne. Na to jsem odpověděla, že tedy očekávám, že zrovna tak nebude nikdo ubližovat mému dítěti. Dala mi za pravdu a konečně to začala řešit, stačilo pár pohovorů s dětma a víc si jich všímat (těch, co se to týkalo) a naštěstí to přineslo ovoce.

Moc držím palce!