Máme jít do PPP nebo jen dál trénovat?

Syn chodí do druhé třídy. Rok před nástupem jsme intenzivně řešili špatnou grafomotoriku, dokonce chodil na nápravný kurz. Závěr z PPP byl, že je výrazně opožděná a v případě potřeby doporučení do školy připraví. Navíc na neurologii byla potvrzena porucha pozornosti, bez hyperaktivity. Ve škole ale syn dostal výbornou učitelku, která chápala jeho omezení a nic jsme tedy neřešili, jen trénovali. Příprava do školy tedy byla náročná vždy. Přesto bylo vždy patrné jisté zlepšení, ale teď už mi docházejí síly - v podstatě stále řešíme problémy od první třídy a bez úspěchu. Příprava do školy nám dá denně hodinu až hodinu a půl a to je opravdu neúnosné. Takhle trávit dětství je nesmysl..
Konkrétněji:
- Od začátku bojujeme s čárkami/háčky, které prostě nedává. Slyší je ve slově bez problémů (když hrajeme slovní hry), v textu pak chybí.
- Nepřekonatelným problémem jsou vynechaná písmena a shluky hlásek. Přepisy byly příšerné, teď píšou jen diktáty, což je lepší, pokud se nezaplete v písmenech. Paradoxně gramatické jevy druhé třídy (ú/ů, tvrdé/měkké slabiky atd.) zvládá až na výjimky výborně.
- Pokrok ve čtení je u něj zvláštní. Podle mne čte rozpoznáváním celých slov. Když slovo zná, přečte ho většinou správně a rychle. Neznámé slovo slabikuje nebo písmenkuje a občas s velkými obtížemi. Při čtení si neustále musí zakrývat ostatní slova, aby ho to nemátlo, ukazovat si první písmeno. Když si čte potichu, textu obvykle rozumí, jen občas mu něco uteče. Jinak číst se naučil sám před nástupem do školy, ale nikdy se nedostal dál než slova o třech písmenech. Pak se mu to pletlo.
- Písmo má čitelné a docela hezké posledních pár měsíců. Tedy v písance snad ani jednu jedničku neměl. Při psaní si ale tvarově stále plete h/k, r/z a m/n. Musí se nad tvary občas zamyslet, co má psát. Při diktátu už je to znát..
- V domácím prostředí má samozřejmě diktáty/přepisy téměř bez chyb...

Neustálý trénink (domácí diktáty, doplňovačky a tak) nám pak bere kapacitu procvičit jiné věci, co ve škole nestihl/neprobrali pořádně. A rostoucím množstvím učiva už to dál nesmysl.

Diktáty ve škole píšou denně, v podstatně jsou tam jen čárky/háčky/vynechaná písmena. Pokud je pondělí, je to i za jedna, v pátek i za tři (tolik k té nepozornosti). Paní učitelka doporučuje trénovat, má tam děti s poruchami. Těžko se mi posuzuje, do jaké míry problémy sám kompenzuje, ale u čtení to tak vypadá. Stejně tak by případné projevy dys byly asi výraznější (podědit mohl leccos - dyslexii, dysgrafii), takže asi jen nepozornost..

Podle vašich zkušeností.. pokračovat v tréninku/slevit z nároků na češtinu (je to o nepozornosti) nebo se objednat do PPP? Dvojku z češtiny mít určitě bude, ale vadí mi, jak ho demotivuje, že se nelepší a že doma zvládá dobře.. Vždy jsem kladla důraz na znalosti, ne známky, ale děti se prostě srovnávají a neúspěch ve škole cítí..

Děkuji předem za názory..