Re: Čichová paměť

Spoustu. Jak jsem silně krátkozraká, tak jsem čichací.

Hutná vůně kosatců a lilií, co kvetly hned vedle vchodových dveří dědovy bytovky - prázdniny u něj. Když dnes vykvetou kosatce u nás na statku, zavřu oči a čuchám a čuchám a zas je mi deset .

Smrad - dnes už to tak musím napsat - co se linul z komínů, když lidi v zimě zatopili a uhlí ještě pořádně nechytlo. Jako malá to pro mne byla vůně Vánoc u dědy. To ještě ale bývaly metrové závěje...s tím sněhem to voní líp jak bez sněhu.

Vůně uleželých čajových sušenek, co byly u prababičky v parádním pokoji. O hodně později jsem se té vůni přiblížila, když jsem zkusila náhodou recept na sušenky z druhé strany krabičky bramborového škrobu .

A teď jsem si vzpomněla...moje teta byla výborná kuchařka a když se poštěstilo, přišli jsme k ní, když měla upečené kremrole. Měla takovou studenou chodbu, kde jí nádherně kvetly a voněly bramboříky, a z té chodby se vešlo do provoněné kuchyně...kremrolové těsto...ach, ach.