Re: Manžův pátek 13.

tak jsem napsala příspěvek a celý ho vymazala ----

Katy, ještě že jsou to jen plechy, ale i tak to naštve a zkazí celý den.

Berdo, přeji, ať je u vás už konečně líp. Před pár lety jsem tu byla jediná, co jsem řešila nějaké problémy kolem všech mých dětí, teď už je to relativně pohoda, i když to s Vojtou není nejlepší. Ve svých skoro 50ti letech mám pocit, že už bych to nedala.
NOha - denně jsem na rehabilitacích, cvičení, ultrazvuk, magnety - bolí to (hodně), ale vidím pokrok, tak snad to bude do konce měsíce OK.
Na kole mi dovolili max 3km po rovině. Což v Hostivaři dost dobře není možné, tak chodím denně alespoň pár km, ale stále ulevuji noze a proto se mi zas rozjela bederka. Ještě zkusím týden chodit do práce a pokud se to nezmění, asi budu muset na neschopenku.

Jinak musím říct, že mi hodně v práci chybí Bobina. Sice ve vedlejším kanclu sedí kolegyně a kolega, ale ráno jim řeknu ahoj, sednu do své kanceláře a kromě toho, že kolem nich jdu na WC a uvařit si čaj si ani nic neřekneme a mně to občas chybí. Třeba teď nám volali ze školy, Vojta je drzej, strašně zlobí... a já to ani nemám komu říct. Navíc jsou tam nějaké další problémy, tak uvažuji, jestli dát výpověď ke konci května. Měla bych pak srpen pro sebe a Vojtu, pak ty pěkné podzimní dny nějak přežiju, v prosinci uvažujeme letět na Zéland a pak bych začala hledat něco dalšího. Manžel mě zas odrazuje, že třeba už nikdy takovou práci neseženu. Má pravdu. Nikdo se neptá na jazyk, na věk. Mám svoji práci hotovou a nemusím tam sedět 8,5hod jako jiní. A jinde to může být i horší než tady, tak nevím......