Re: Šetření na jídle - existuje hranice, kdy už to nepokládáte za nutné?

Od nějaké hranice preferuju čas a kvalitu na úkor ceny. Ten čas je asi nejvíc znát a nejvíc prodraží - francouzské brambory, špízy nebo fazole s uzeným máme rádi úplně stejně jako vyzrálý argentinský biftek, lososa na grilu nebo sýrový talíř se zeleninou. Ale druhá skupina je na stole 20 minut po příjezdu domů, což se při návratu kolem osmé hodí. Navíc teď žijeme v přechodném období, kdy prostě den předem nevím, jestli budeme k večeři 2 nebo nás bude 7, takže hodně improvizuju. Jinak standardní nákupní košík je v podstatě pořád stejný - z uzenin už zůstala jen 95 procentní šunka, synovi jedny specifické párky a klobásy od spřáteleného řezníka. Maso od farmářů doplním jednou za měsíc nákupem v gastro-velkoobchodě. Zelenina, ovoce ve velkém, jogurty, mléko z mlékomatu, zakysaná smetana, šlehačka na zmrzlinu. Koření, mouky, cukry, luštěniny, olej, ocet, čaje, džusy. To, kde mám "klapku" je jednak snaha, aby se i při našem chaosinci pokud možno nevyhazovalo a druhak třeba stále odolávám kávovaru - kafe piju jen já a buď miluju kafe z opravdu dobrého kávovaru, nebo jej nahradím turkem či překapávanou kávou předem pomletou na renovovaném mlýnku po babi. Nějak mám pocit, že než bych se svou jednou kávou denně "propila" kávovar za 20 tis., půjdu na dobré kafe do dobré kavárny. V týdnu jíme hodně mimo barák, našli jsme v našem městě obyčejnou hospodu s kuchařem, který vaří z prvosurovin a u kterého nám chutná - dva obědy s pitím do dvou set. Synovi nechystám svačiny, ale vozí jim je do školy a odpolko na tréninky další čerstvé. Když jsme měli problémy s penězi, bylo to tím, že jeden z nás měl míň práce - a tak se opravdu ušetřilo nejvíc na jídle - vařilo se doma, chystalo se jídlo s sebou. Každé mělo své pro i proti - předtím bylo víc času, teď si třeba zajdeme do luxusní restaurace prostě proto, že je pondělí.