Re: Jak zvládáte neúspěch?

Já jak kdy a jak v čem.

Třeba když mě vyhodili od zkoušky na první VŠ, tak mě to štvalo, zejména v jednom případě, kdy mě vyzučující donutil začít tou částí otázky, která mi moc nesedla, zatímco druhou jsem uměla perfektně a tu mě nenechal ani začít, tak to jo, to mi bylo do breku...ale jinak jsem to brala v klidu. Když jsem dělala specku, tak už jen představa, že nějakou zkoušku neudělám hned na první pokus, mi přišla nepřijatelná.

Když jsem hledala práci, tak mi zamítavé odpovědi na mé žádosti o práci až tak nevadily. V druhém roce mě každé další odmítnutí dostávala do stavu apatie, dostavovaly se pocity méněcennosti, naprosté zbytečnosti...Další rok už jsem psala těch žádostí hodně málo, protože představa dalšího odmítnutí byla nesnesitelná.

U her a sportu je to různé. S někým podvědomě soutěžím a nerada prohrávám, i když vlastně o nic nejde, s někým mi nevadilo prohrát, i když šlo o medajle.
Kdysi v biatlonu mi v běžných závodech nevadilo nebýt první, ale v zimní sezóně, kdy se jen střílelo, jsem nebýt první, byť to prakticky vždy byla "bedna" snášela mnohem hůř.

Někdy se dostaví jen lítost, že to nebo ono nevyšlo, jindy vztek, když cítím nějakou nespravedlnost, ale navenek to není moc znát, leda když neudržím slzy. Případně mám někdy potřebu se z toho vykecat.