Re: Změna ve vztahu po narození dítěte

Pokud funguje jako otec a živitel rodiny a jste s to spolu normálně komunikovat, nemlátí Tě, netyranizuje, psychicky schválně nedeptá..., ještě bych tomu dala čas.
I psychoučebnice píšou, že dítě dva lidi nespojuje, spíše naopak a vždy se jedná o krizi - ve smyslu radikální změny a odrazu ode dna, z naprosto nové situace.
Trvá to různě dlouho.
Už skoro rok s tím zápasí moji kamarádi, kteří si pořídili stavbu a dítě najednou a jedno starší dítě už mají.
Naštěstí jsou si toho vědomi, takže se snaží jeden druhého nezabít a přežít, protože vědí, že to na 90% přejde

U nás byla krize po prvním dítěti - 6 měsíců pohoda a pak rok a půl v háji. Nebyla to krize v pravém slova smyslu. Normálně jsme spolu mluvili, starali se o mimino, jezdili na výlety, dovolenou... Ale nežili jsme spolu, jen vedle sebe a chodili kolem sebe po špičkách, protože od začátku vztahu (bode to 20 let) si poměrně dobře rozumíme beze slov a oba jsme věděli, že stačí udělat špatný pohyb a rafneme se třeba kvůli neumyté vidličce
Pomohlo mi nechat chlapa být a zvyknout si na myšlenku, že žiju sama s dítětem (přátel mám naštěstí dost) a chlap v domě, něco jako soused , je prostě jen bonus, jelikož můžeme na ty dovolené, sem tam pohlídá, vynese koš...

Krize pominula s mým druhým těhotenstvím a paradoxně nás semklo zjištění, že je naše první dítě postižené.

Od té doby si nemohu v nejmenším stěžovat (ťukťukťuk) a krize po druhém dítěti nepřišla vůbec