Re: Plány na druhou půlku zivota

jsem už určitě za půlkou a plány žádné nemám.
Od 11ti mám na starosti děti z rodiny - nejdřív malé sourozence, které jsem fakt měla na krku a pak svoje ve dvou vlnách.
Teď je mi 50 a bála jsem se, že už mě "nikdo" nebude potřebovat. Zatím to nevypadá a navíc mám fázi, kdy jsem dost vypnula a mám prázdniny nezávisle na těch opravdových. Pracuju teda tak nějak pořád, tojo, ale míň, tak nějak lážoplážo .

A věnuju se fakt hlavně sama sobě - vevnitř (to není zvnějšku vidět, to je jen moje), ale hodlám výrazně přidat i vnějšek .
A myslím si, že je takhle ten život myšlen - 20 plus mínus let fyzicky rosteme a vzděláváme se, 20 let budujeme rodinu a zázemí pro ni a žijeme pro ni, pro děti, pro rozvoj toho zázemí a pak je čas na to, co není vidět a nač se nedá sáhnout...a i si myslím, že to k tomu člověka i vnitřně nutká právě tou určitou vnitřní nespokojeností.

Takže plány nemám, ale přestože jsem se toho nastávajícího období docela bála, těším se...bude to jiné, než bylo, trochu neznámé, ale teď už konečně hlavně moje...