Re: Brečíte před cizíma?

Nebrečím skoro před nikým, neb brečím málo.

Někdy má člověk dost a musí to ven, ale už léta mám (ťukťukťuk) minimum důvodů ke skutečnému pláči - slzy u doktora nepamatuju, to spíš vydávám různé zvuky, zatínám nehty do rukou apod., pokud je fakt důvod - třeba když přichází k sobě otevřené břicho po císaři ještě před zašitím, nebo drtím mezi zuby kletby a někdy vulgarismy - když se mě rehabilitačka pokouší po císaři dostat z postele do koupelny

Ale onehdá jsem plakala na parkovišti, v autě před Globusem - nic hrozného se mi nedělo, jen denně nějaká povinnost, zařizování, pořád někdo něco chtěl, potřeboval, myslela jsem víc na ostatní než na sebe - třeba že bych měla spát, takže únava, vyčerpání, ani na Rodinu jsem se nedostala - prostě hotovson a v rádiu Krylova Nevidomá dívka...
Jo, to se pak stane

Písničky, filmy...to mě dostává pravidelně, takže dojetí ano, ale snažím se taky neblbnout před ostatními. Moje tchýně je šílená plačka a je mi to z duše odporné, nechci vypadat jako ona - jenže ta brečí několikrát denně kvůli kravinám, a když už se opravdu dojme, stejně mi dojetí taky zkazí.
Nedávno mi vyřizovala nádherný vzkaz k narozeninám mého syna - člověk by zaslzel, kdyby už v půlce věty nezrudla a nezačaly z ní stříkat slzy - pak vypadám jako cynik