Re: Je mi smutno...

Lassie, přesně, já to vidím u našeho syna, je mu 8 a ještě se na zahradě jakž takž chvíli zabaví, ale už to zdaleka není to, co dřív...to období, kdy si vystačil se zahradou, bylo celkem krátké, v podstatě ve chvíli, kdy přišla na řadu různá vozítka - odrážedlo, koloběžka kolo..., tak už mu byla zahrada malá a chtěl hlavně někam ven, do okolí, do parku, na dopravní hřiště, na výlet...a na zahradě býval hlavně, když jsme tam něco dělali my - pomáhal nebo se hrabal v hromadě písku... My jsme rekonstruovali domek ale dávno před tím, než se syn narodil - něco dělala firma, něco jsme si dělali sami...trvalo to asi rok a půl, byli jsme sami, chodili do práce a většinu zbylého času jsme trávili na domku...jako zvládli jsme to, ale měli jsme toho ke konci už fakt dost a neumím si představit absolvovat to s dítětem...myslím, že by fakt nehýřil nadšením, že za rok, nebo možná až za dva, budeme mít zahradu....když bych neměla ani čas vyjet si s ním třeba na kole, nebo jít do ZOO....