Re: Jedno ponaučení pro dospívajícího potomka

Tak samozřejmě, že partner není debil, ale přesto se může stát, že sám sebe necítí - kdyby jo, tak by si snad ty nohy šel umejt.

Celá ta tvoje úvaha mi přijde úplně mimo, přece kvůli tomu, že někomu smrděj nohy, se za něho nebudu stydět, ale pokud má možnost s tím něco udělat, tak mi přijde divný mu to neříct, přece to není žádná hanba, ostuda ani konec světa.

Stane-li se to na velvyslaneckém bále, tak nebudu říkat nic (protože se to stejně nedá napravit), ale doma u televize, případně na odchodu do společnosti, by mi tebou popisovaný postup přišel nesmyslný a zcela vyvracející tvou tezi, že přece nemuset se bát partnerovi něco říct je tak zcela normální, že to běžně praktikují i rozvádějící se páry na vrcholu vzájemné antipatie (i když tam by si to možná oznámili s gustem).