Obsah všeobecného vzdělání se různí podle oblasti a dalších okolností. A navíc nevnímám všeobecné vzdelání jako přesně vymezenou množinu znalostí a dovedností s jednou tlustou hranicí, ale spíš, když si vypůjčím od Shreka, jako cibuli. Vnitřní vrstva, tedy zhruba to, co poskytuje ZŠ, povrchní, letmé dotknutí se základních lidských oborů - vědění, umění, práva, sportu, zemědělství, výroby, řemesel. Vlastně názvy základkových předmětů můžeš vzít jako ty základní všeobecné oblasti.
A s každou další slupkou všeobecného vzdělání člověku přibývá obsah těchto základních oblastí, postupně se strukturují do dalších podoblastí, také se propojují navzájem...
To, co ty jmenuješ, už jsou strašně vyťaté úseky. Navíc neodpovídající vzájemně sobě tou hloubkou, resp. počtem slupek od základního jádra. Všeobecné vzdělání se jaksi rozlévá všemi směry alespoň přibližně rovnoměrně.
Např. "nějaký přehled o světě vědy" odpovídá tak té nejvnitřnější základkové slupce, kdežto " "znalost vlajek států" či "znalost minerálů" už je nejmíň o tři slupky dál.
Míra nabytých "slupek" bývá na všeobecně vzdělaném člověku obvykle rozpoznatelná tak, že bývá inteligentním posluchačem, který dokáže naslouchat s porozuměním nadšenci pro uzoučkou, specializovanou, vyťatou podoblast. Přestože nemá podrobnou povědomost o daném oboru, má ji dostatečnou na to, aby dokázal sledovat linii, případně klást otázky k věci a dokáže využít např. podobnou povědomost o oboru příbuzném, dokáže vysledovat obecný vzorec a přihlédnout ke specifikům této podoblasti.
Doba, kdy bylo možné znát "všechno známé" odpovídající zdejší oblasti, už odešla s renesancí a zůstalo z ní akorát úsloví o"renesančním člověku". Proto jsem použila model slupek. Čím víc slupek, tím renesančnější
