slibuji, že se polepším

zjistila jsem, že jsem nestihla srpnový příspěvek a už je skoro konec září :)

V srpnu jsem byla s Haki v Tatrách, bylo to super, myslím si, že i kluci si to užili. I když tak jak je mezi nimi rozdíl ve výšce, váze, tak i v některých věcech Kuba je ještě hodně dětský a Vojta zas moc dospělák, ale i tak jsme to zvládli. Když bylo nejhůř, daly jsme si s Haki Tatranský čaj a bylo vyřešeno.

Koncem srpna manžel asi pochopil (po několika hádkách, že já jsem pořád s Vojtou a on pořád v pr....) a letěli jsme na týden na Kypr. Já trpěla - moře, lehátko, knížka, bar a jídlo. Kluci si užívali. Ani půjčení auta na 3 dny mi neprošlo, ale jako rodina - super.

zbytek léta vč. krásného září jsem trávila pořád někde v trapu - Náplavka, kamarádi, výstavy a pokud byl Vojta v Praze, tak neustálé honění Pokémonů, za což jsem ráda, protože chce pořád chodit

Od září zas návštěvy psycholožky, tak snad mu to zvýší sebevědomí. Ve škole už máme dvě poznámky - vyrušuje, je drzý - to už asi jiné nebude. S psycholožkou má kvůli poznámkám dohodu, že ty hodiny, kde jich loni měl nejvíc zkusí vydržet. Tak teď to má z úplně jiným předmětů. To jsem zvědavá, co nás ještě čeká.

Letos jsme zrušili angličtinu a máme jen 3x týdně tenis. Měl denně nějaké kroužky a vůbec jsme se v týdnu nestačili sejít na nějaké společné aktivity, tak jsme museli něco vyselektovat. Myslím, že základy AJ má o 200% vyšší než měli Lukyn s Domčou, tak ať už se s tím v životě popere. Oni to také zvládli.

Romčo, kdy bude kolaudace. Myslím, že Bobina, Berda, Katy a já určitě rády dorazíme :) :)

Nám se příští týden vrací Domča z Řecka a bude do odletu na Zéland bydlet u nás. TAk to jsem zvědavá, jak to zvládneme. Letíme 3.12. já jen doufám, že napadne na českých horách brzy sníh a ona stačí odjet. Dostala práci jako vedoucí lyžařské školy v Malé Úpě, tam co kdysi učila. Už nám oznámila, že potřebuje auto, tak jí manžel daruje svoje a podědí moje a já dostanu svoje "vysněné"

A v práci. Od 1.9. už jsme v naší CK jen já a ještě jedna kolegyně. Ostatní už jsou v Čedoku. Do odletu musím uzavřít účetnictví a snad budeme fungovat i v dalším roce, když ne, neřeším. Žiju přítomností a cestou na Zéland.

TAk jsem se vykecala a slibuju, že už budu nakukovat víc. Já už si snad i přeju ošklivé počasí. Jinak nic nestíhám. Vídám se hodně s Bobinou, obídky, s klukama u Vltavy. Pražandy, můžete se někdy odpolko přidat k nám.