Holky, koukám, že to je často podobný. Akorát já mám nějak pocit, že mě to všechno to vychovávání fakt zmáhá. Dneska šel Kikin spát bez večeře.. přinesl poznámku, v sedm večer úkoly nikde, drzej, a ještě takový ksichty na mě hnusný dělal, že jsem měla chuť mu dát facku.
V práci mě to naopak baví, ale je toho strašně moc. Domácnost trpí, kytky chcípaj. Dominika se pro změnu už naučila, že když splní, co se po ní chce, tak je klid, a zmizí nahoru do pokojíčku nebo ke kámošce. Teď má teda zaracha, dokud si neopraví ty dvě pětky, ale stejně mám pocit, že se po obědě trajdá někde mimo, než my přijdeme.
Bob, dobře, že něco zafungovalo. Ještě si dělá úkoly u tebe?
Romčo gratulace! Kdy že bude ta kolaudační oslava?
Dádo, tvoje story s Domčou mě fakt vzalo.. nějak jsem si malovala, že až jim bude dvacet, bude se s nima dát mluvit. Jenže je krutá PRAVDA, že budou mít svoji hlavu, já jí měla taky. Tak jsem z toho nějak v depce.
No tak jsme přemejšleli, že je na podzimní prázdniny dáme k tchánovcům, aby byl klid. No a když už, tak jsme si s manžou řekli, že bysme mohli někam vyrazit. No.. tak jsme se předevčírem rozhodli, že jedeme na týden do Afriky, do Keni. A na puboše prostě prdíme!

