Re: Jsem nějaká omrzelá, z manžela, z dětí

Mariano, některé opečovávatelky vstupují do vztahu s určitou rezervou sil. Zpočátku čerpají jen z toho, že tak úžasný (úspěšný, obdivovaný, zábavný apod.) muž si je zvolil, že je okolí považuje za krásný pár a ji v podstatě za úspěšnou, že má takového muže, to jim stačí jako zpětná vazba jejich snažení vůči muži, i bez toho, že by reagoval na jejich potřeby on. Pak až se vyčerpají, tak zjistí, že nějak ztrácejí chuť, že se do všeho ve vztahu k muži nutí, že nic necítí apod. Přitom se navenek nic špatného neděje. Muž je pořád stejný a nic jim nedělá. Ta emoční plochost vztahu ze strany muže je taková neuchopitelná a těžko popsatelná. To už ale nepíšu o případu zakladatelky, tam muž reaguje na potřeby zakladatelky, i když pro ni ne úplně vyhovujícím způsobem, ale podle jejího popisu to můžou hezky odladit, když se do toho pustí v klidu a postupně.