Hojky, holky.

U nás Dominika samý, i když teda od přijetí na gympl na učení už brutálně dlabala. Kristián jen dvě dvojky, překvapil a zjevně skutečně zabralo to společné učení. Dvojku z chování letos nemá, ale bohužel mu opět odchází třídní učitelka. Uvažovali jsme dát ho do Scio školy, minulý týden jsme byli u zápisu, ale nevzali ho. Dost mě zklamali, zjevně dostali strach, neb nejsou na ADHD připraveni.
Ve středu byla Dominika s manžou se podívat na jednání v parlamentu o zákonu o zbraních a přemýšleli jsme, jak ji omluvit ze školy, jestli říct, že byla nemocná, nebo jak.. No a jako na potvoru tam potkali Dominiky třídní učitelku! No a pak Dominice říkala spolužačka, že prý se učitelka omluvila ze školy, že je nemocná.



Bobino, držím palce při rekonstrukci. Pevné nervy, a budeš to mít brzo krásný!


Jinak v práci je to nahoru a dolů, kdyby to nebyly tak dobrý pracovní podmínky a prachy, tak už jsem pryč. Sice se mi teď podařilo vybudovat dost prima tým, ale mám pod sebou 3 projekty napříč časovými zónami s lidma v Evropě, USA i Asii, takže neexistuje doba, kdy se můžeme potkat všichni v pracovní době. Takže časově to skloubit s rodinou a koníčky, je krapet náročné. No a když se pak vyskytne srážka s arogantní švýcarskou manažerkou jako minulý týden, tak praskají nervy. Aspoň, že zítra jedem na týden na dovolenou, kamsi do chatiček k rybníku, a můžou mi vlézt na záda.

Jak vy vycházíte s lidma v práci? Pro mě je to fakt někdy náročný, to pak třeba půl noci nespím, a ráno div nenesu výpověď.

Ale vlastně si nemám na co stěžovat. Kolega mladej kluk, co pro mě dělá teď projekťáka, byl před měsícem jen tak na preventivní prohlídce kožních znamének, co nám zaměstnavatel uspořádal, a našli mu zhoubnej nádor. Tak mu vzali pěkný kus lýtka a teď čeká co bude dál. A do toho čeká za pár týdnů mimčo. Život je fakt divnej.