Re: Úměra investovaných financí a úspěšnosti/spokojenosti dítěte

Myslím si to, co ty. Já jsem toho chtěla dělat hodně a naši mi toho moc nedovolili...bylo mi to líto a asi to celkem byla i škoda, byla jsem tak nějak celkově nadaná.....tak jsem aspoň zdárně vystudovala na státních školách a uplatnila jsem se dobře, ale koníčky ani sport žádný nedělám, taknějak jsem původně usoudila, že to je jen pro děti a když mi došlo, že je to blbost, bylo celkem pozdě.
No a moje děti mohou dělat, co by chtěly, mám zmapované jejich talenty, ale ony nechtějí...jedna protože je plachá a má zdravotní handicap a druhá je tak free, že si myslí, že z ní bude hvězda bez jakéhokoli úsilí. Tak já vlastně nevím, asi je lepší chtít víc, než mohu mít, než nechtít nic. já si myslím, že je důležité mít alespoň nějaké ambice, spíš než soukromé školy. Když se spojí obojí, je úspěch pravděpodobnější. Mně přijdou úsměvné ty anglické školky - angličtina je můj pracovní jazyk a pořádně jsem se ji naučila až jako dospělá a jsem "úspěšná" - kdežto ty naše děti se tu anglinu učí už od školek ale stále umí jen pár barev...Ne že bych byla proti vzdělávání malých dětí, ale efetivita mi přijde zanedbatelná - to raději poslat adolescenta na 2 měsíce na zahraniční pobyt, než platit několik let školkovému dítěti cizí jazyk. Zejména dnes, když je vše tak krásně dostupné na netu nebo filmy v orig znění.
Jinak ale soukromým školám fandím, pokud jsou kvalitní, tak je to jen dobře.