Re: Měli by si pracovně hodně vytížení lidé pořizovat děti?

Tak ja jsem mel batolat vic... V dobe, kdy byl nejstarsi jeste jedinacek (a to byl hodne aktivni) proste nekam lezl, neco zvejkal, navstevovali jsme sousedku se stejne starym deckem a tam lezli po sobe a zvejkali svy hracky navzajem jedinej „program“ byl, ze se nekdy pred druhym rokem naucil vsechny pismena a diky tomu zacal mluvit. Podotykam, ze nebyl uplne bezudrzbovej (a neni dodnes), komunikace s nim byla do cca 4 let ponekud sverazna, vsechno oziral (coz dela do jisty miry dodnes), ale minimalizovalinjsme rizika, pojistky vsude mozne, nabytek prisroubovanej ke zdi, odstranili jsme vsechno nebezpecny a normalne existoval.
Druhej syn byl prozmenu urvany mimino, coz se zmenilo az skoro v roce a pul. Az treti dite bylo pomerne bezudrzbovy, sourozenci ji zabavili vic nez dost Presto se zadny katastroficky scenare ani zasadni programy nekonaly, chodili jednou tydne do grupy s jinejma stejne staryma (od miminkovskyho veku s rodicema, od cca 2 let bez), od 3 let resp 2 a trictvrte-möadsi dve deti- normalne do skolky, kdyz jim byly 3,5 a 5 let, jezdili jednou tejdne tancovat, jinak si normalne hrali a zabavili se neorganizovane