Jak byste se učili, kdyby se vůbec neznámkovalo?

A učili/y byste se vůbec?

Když tedy bereme jako ideál (na kterým se asi shodneme), že ideální by bylo učit se z touhy něco se dovědět a dávat si to do logických souvislostí?

A nakolik v tomto hraje klíčovou úlohu škola?

(vzpomínám si na několik okruhů věcí, který mě svého času velmi zaujaly, ale veškeré vědomosti, které o tom mám, jsem získala MIMO školu, která se toho dotkla buď jen velmi okrajově, nebo vůbec. Přitom jsou to věci, které se i mimo školu občas docela hodí, ale na druhou stranu jejich neznalost nikoho nijak nehandicapuje ani kvůli ní nemá míň peněz).

A věci, který mě nebavily, jsem šťastně zapomněla a už nikdy v životě po nich nevzdechla.

Nebylo by nakonec lepší to vzdělání nechat na každým individuálně, ať se vzdělává sám?