My jsme si nezvykli

Zacali jsme s miminkem v byte (bez vytahu/tahani kocarku do bytu) pote jsme se prestehovali do domu, ze ktereho se dalo aspon dobre vyjet kocarkem na ulici (cca v 8 mesicich mimi) a tam jsme bohuzel vydrzeli jen 3 mesice. Dum byl na 3 patra a bylo v nem vic problemu nez jen schody, hlavne hluk od sousedu kazdy vecer se nedal vystat. Prestehovali jsme se do novostavby mezonetu, kde jsme byli nez najdeme vlastni bydleni. Byt byl moc fajn, ale taky jsem stravila celej den behanim po schodech, coz s malym ditetem neni idealni. Navic hracky byly primarne dole v obyvaku, takze nikdy nebyl nas, citili jsme se porad jako v herne. Meli jsme brany nahore i dole, presto mi mala ze schodu spadla :( Nastesti jen ze spodnich, nic se nestalo. Pozadavek vlastniho bydleni mi byl vic nez jasnej. Uz hlavne zadne schody!!! Doted si moc nedovedu predstavit zivot v dome s malymi detmi... byt je mnohem jednodussi reseni, ale zase nam trosku chybi zahradka...
Hodne znamych ma na schodech prouteny kos a do nej v prubehu dne hazi vse co je potreba odnest nahoru/dolu. A porad nosi a tridi...