Re: Neumím jenom odpočívat, nebo co mi to je?

"Oranžová, ty myslíš, že je něco jinak než jindy nebo než dřív?"

Ano, nejsem celý život taková. Jako dítě jsem byla sice introvert, ale optimista, veselá. Depresi jsem poznala až po porodu, pak už jen reaktivní, před 10-11 lety. To byl ale důvod, a ne jeden.
--------------------------

"Nechci bagatelizovat tvůj problém, ale na všechny je toho moc, všude jen špatné a děsivé zprávy, samý covid a člověk nic nemůže a už ani nemá chuť plánovat, k tomu podzim, málo světla, furt prší, člověku se ani ven nechce."

Tak určitě, roční doba a počasí, to nepřispívá, je to možná část toho problému. Ale covid jako nemoc mě neděsí, mě štvou hlavně ta nařízení, zmatečná, zbrklá, nepromyšlená. Ale to je na jiné téma. Není to nic, co by mi způsobovalo splíny.
--------------------------------------------
"Nevím, jestli se mi podaří vyjádřit myšlenku, ale debatu v podobném duchu jsme vedly nedávno s mamkou. Říkala, že chápe, proč jsem jiná než celá familie, že mě tam posunul Ríša."

Tak tohle je jiná škola, to chápu, člověk si začne vážit běžných věcí. Když byl první syn dítě (5-15 let), měl dost hnusnou formu Touretteova syndromu, to byl taky záhul. Tedy TS má pořád, ale v pubertě se to hodně spravilo, nervový systém dozrál, dnes má jen mírné projevy. Ale tenkrát, to vypadalo, že nebude moci pracovat, studovat, fungovat. A depresi jsem z toho neměla, mě tohle aktivovalo. Prostě jsem musela jednat.

---------------------------------------------

"Díky tomu už nemám dost energie na jiné vymoženosti a kašlu na ně, můj život je radost z maličkostí, nebo jen "malá pohoda", třeba včera, po výborném obědě jsem odpoledne strávila čtením, háčkováním a pospáváním, večer jsem byla tak vyodpočívaná, že jsem dokonce bleskově uklidila. Riška u xboxu celé odpolko, no bóže, jeden den se to nezblázní, on je spokojený a miluje mě :)"

Super, to je krásné.
Myslím, že je to prostě o vnitřní síle a vnitřním nastavení.
Někomu se stanou hrozné věci a zocelí je to. Někomu se nic neděje, a podělá se.
Teď jsem taková dost ubohá sračka.
Nemám žádný velký důvod.
Mívala jsem tyhle stavy po depresi (2010, 2011), než jsem se dostala do normálu.
Tehdy jsem na to měla "nárok".
Teď ne. Mám práci, zdravé schopné děti, fajn muže.
Mám schopnosti, záliby...ale spí, jsou schované. Nemůžu je užívat.