Re: Jak uchovat vanocku

Girili, z toho mého těsta se nakonec pletlo úplně úžasně, snad nejlíp, co kdy od té doby, co vánočky peču, dramatická byla příprava těsta. Měla jsem všechno krásně nachystané už od večera na lince, rozinky v rumu, nakrájené mandle, suroviny, aby získaly stejnou teplotu ... (babiččiny pokyny). Ráno jsem jen vyndala z lednice tuky (máslo, sádlo), v potřebném poměru rozehřála a nechala chladnout ... Dcera zatím přesítovala kilo mouky, já strouhala citrónovou kůru ... Těsně, než jsem nalila mléko na kvasnice jsem si teprve všimla, že přesítovaná mouka je hladká a podle receptu má být polohrubá! Kilo polohrubé jsem ani neměla doma, takže syn letěl do obchodu. Když jsem nakonec se správnou moukou těsto uhnětla (kvasnice naštěstí "fungovaly" bez potíží), zdálo se mi nějaké divné, ale nelepilo, tak jsem ho chtěla dát kynout a koukám - nedala jsem tam mandle a rozinky. Dcera ječela, že ona je tam stejně nechce, tak jsem těsto rozdělila, do části přidala, část nechala "čistou", rozdělila na dvě mísy ke kynutí, posypala moukou, zakryla utěrkami a postavila dle zvyku k topení do koupelny a chystala se uvařit si kafe a oddechnout. A najednou koukám, že na sporáku stojí kastrolek s těmi tuky!!! Fakt jsem se chtěla jít někam zahrabat, jak jsem nemožná. Nakonec jsem napůl v panice splácala obě těsta zase dohromady, na to nalila tuk a jala se zapracovávat. Až pozdě ji došlo, že byl už úplně vystydlý a kdybych ho alespoň trochu ohřála, naděje na úspěch by byla větší ... No, víc než hodinu se to doplácané těsto ani nehnulo, už jsem přemýšlela, do jakého obchodu potupně vyrazit, abych koupila alespoň nějakou lepší vánočku než mají v supermarketu. Nakonec to tedy klaplo, ale ty nervy (a mezitím se mi podařily další kiksy, taky běželo druhé dítě ještě pro hrubou mouku a tak