Re: Deprese a je to tu zpět

Já nevím, jaká byla situace s gymply v 80.letech v Praze a velkých městech, ale v našem městečku se asi nakonec na gympl z mé třídy v ZŠ dostali všichni, co se hlásili (bylo nás tedy taky potom 36 ve třídě). Ovšem "selekce" proběhla předem v rámci silné autocenzury a vlastně takového "tlaku", co prý tehdy nebyl Na gympl se většinou hlásili ti, co měli na vysvědčení tak max. 3 dvojky (jedna holka to riskla asi z 5 dvojkama, dostala se, ale pak prolezla horko těžko) a to ještě ne všichni, protože buď měli nějaký vyhraněný zájem (chtěli na zdrávku, pěďák, kluci na průmku) nechtěli riskovat neúspěch, případně se báli toho, "co s gymplem, když se pak nedostanu na VŠ" - a míst na VŠ bylo tehdy velmi výrazně míň než teď. Takže se to prostě "protřídilo" už před přijímačkami ... A už jsem tu psala, jakou šikanu zažívali dva spolužáci, co si dovolili přihlásit na na maturitní obor s trojkou z češtiny - kdo měl trojky, patřil na učňák, nebyl studijní typ - s tím tak zhruba bych řekla, že byla většina společnosti ztotožněná. Přitom ti mí dva spolužáci by dneska nejspíš měli nějakou "diagnózu" a úlevy (a z češtiny přinejhorším dvojku) a na střední školy se hlásí i děti se čtyřkami, o trojkách se nediskutuje vůbec ... Takže doba není horší, jen máme větší nároky a představy o nárocích