Re: Rozdíly ve vzdělávání a domácí úkoly

Huso ano, byl. Když dcera přijela ze závodů v neděli večer, prostě jsem jí na pondělí napsala omluvenku, aby si odpočinula, tuším od třinácti byla každý rok půl února na zahraničním kempu (starší bývali měsíc). To už byla na gymplu - osmiletém, neměla individuální plán, ten jí nedali, že je na prestižním gymplu a pokud se jí to nelíbí, ať jde na sportovku. Měla jen poslední dva roky individuální přístup ke zkoušení. Hlavně že se pak chlubili, že mají vícemistryni Evropy v jednom sportu a mistryni světa v druhém. To co se potřebovala doučit proto, aby mohla dělat práci, kterou dělat chtěla se stejně musela naučit a jestli mezi tím dostala čtverku z tektonických desek na tom nic nezměnilo. Když nejmladší syn měl možnost se zúčastnit čtyřdenního tanečního tréninku se svým zahraničním idolem a znamenalo to neodvratnou trojku z češtiny na vysvědčení tak jel. Vždycky jsme děti podporovali v tom, co opravdu chtěly dělat a v čem se rozvíjely, ne v tom aby v páté třídě měly samé jedničky na vysvědčení. A pak taky máme dítě, které od mala dělalo opravdu většinově jen to, co ho baví, jen díky tomu, že je chytrej jako opice neměl známky horší než trojky, byť tu a tam s odřenýma ušima. Prváky na výšce dělal paralelně dva, protože si nemohl vybrat obor a zkouškové ukončil na obou 7. 6. s jedním béčkem, jinak za A.