Re: Jak se rozloučit v práci

Nevím, kam to přilípnout tak třeba sem...

Téda, já bych neučila ani za zlatý prase . (A ještě nestarostovala.) Neznám povolání, který je takhle pod drobnohledem všech. A každý ví nejlíp, jak to má učitel dělat nebo nedělat, jak se má vzdělávat, jak se má ukazovat, jak má komunikovat, jak se má chovat, jak má vypadat... Každý se s tímto povoláním setká, úplně každý. V roli žáka, příp. následně rodiče žáka. A každý hodnotí. Samozřejmě každý jinak, protože není na světě učitel ten, aby se zavděčil lidem všem.

Já jen doufám, že tak jako na nebohé učitele máte podobné nároky i na sebe, ve svých pestrých zaměstnáních. Sáhněte si do pracovního svědomí, vy údernice.

Jsou povolání, na která se nadává tak nějak z plezíru (policisti, učitelky, starostové, sociální pracovníci, úředníci, soudci... a další), ale málokdo ví, co doopravdy ta která práce obnáší. Já na ně taky nadávám, ale když si od nich občas vyslechnu nějaké autentické historky z jejich povolání, raději toho nechám.

A machrování jednoho povolání nad druhým je spíš k pláči. Každý má něco horší a něco lepší. Ale učitelky jsou teda věčný terč. Chtělo by to více soudnosti a empatie.

Já bych tady nikdy nenapsala kde a jako co pracuju, protože nemám náladu ani chuť si tu něco obhajovat nebo vysvětlovat. Vím svý.
A opět mě tu fascinuje ten rozhled a vhled uklizečky do fungování organizace. To je taky k . U nás taky tyhle pozice vědí všechno a "nejlíp". Jen poslouchat se to nedá.