Re: Kauza Cimický

Přesně tak, doba byla jiná a ten ředitel se ho alespoň zbavil, taky mu tam mohl zůstat, že. Kdo ví, co by se dělo, kdyby to chtěl řešit jinak než tichým odchodem.

Kdysi v 90. letech jsem se chtěla zachovat správně, tak jsem nahlásila na policii svého zaměstnance, který provedl dost nestydatou krádež (okradl našeho klienta, tehdy docela významnou a známou společnost), přiznal se (písemně) a byl přistižen při rozprodávání nezaměnitelného ukradeného zboží. Škoda byla vysoká, o tom, kdo to ukradl, se nakonec dozvědělo více lidí. Navíc předtím v době, kdy se nevědělo, kdo je zloděj, naše firma prodala okradenému klientovi náhradu za to, co bylo ukradeno, aby mohl fungovat dál. Nedokážu si představit, že bych to nenahlásila, nejdřív jsem to teda šla potupně přiznat klientovi, pak jsem odevzdala všechno písemně na policii. A nic. Ani mě nepředvolali k výslechu.

Naprosto jasná a přehledná situace, škoda, důkazy, svědectví, pachatel, přiznání.

Ukázalo se však, že snadné vyřešení případu nepotěšilo ani policii, ani okradenou společnost. Nakonec "se" to nějak zahrálo do autu, pokud vím, ani soud nebyl, prostě "se" to nechalo plavat. Pak něco nahlašujte...