Konečně píšem!

Ahojky mamči! Konečně jsem našli i my trochu času a píšeme. Vzhledem k tomu, že jsme se strašně dlouho neozvali, tak nejdřív musíme pogratulovat budoucím maminkám Ivče a Mirce! Moc a moc gratulujeme a přejeme pohodové těhotenství. A mamčám budoucím čekatelkám držíme pěstičky. Dále pak musíme poděkovat za všechny gratulace k narození Katky a taky Peťulce, že všechno tak pěkně vyřídila.
U nás se celkem nic nového neděje, když tedy odmyslím narození Kačenky, protože to je změna obrovská. Všichni z ní máme hroznou radost a největší snad Adámek. Ze začátku se jí sice bál, ale během odpoledne se otrkal a od té doby jí jenom hladí a chová. Vůbec jsem nečekala, že bude tak dobře reagovat. No, ono ještě není všem dnům konec a vše se může změnit. Upřímně ale musím přiznat, že to je s nima dvěma docela zabíračka. Teprve doma na mě dolehla ta správná poporodní únava a tak jsem moc ráda za pomoc babičky a dědy, kteří si Áďu berou k sobě. Ono totiž vydržet s naším synkem celý den doma, není moc možné. Je prostě zvyklý chodit ven dopoledne i odpoledne, ale vzhledem k počasí, to ještě s Katkou nebylo možné. Ale už pomalu začínáme mít nějaký řád a najíždíme nový rytmus, tak to snad půjde. Jsem hrozně ráda, že už to máme za sebou a doma máme krásné zdravé miminko.
Co se týče Adámka, tak jsme asi jediné ostudy, co pořád nechtějí mluvit. I když je pravda, že teď se začal snažit a hodně věci opakuje. Jinak je to pořád ještě takový mazlík, kuchyňka a pracant. Se všim se snaží mi pomáhat a je docela i poslušný. Teď má sice takové zdivočelé období (člověk by nevěřil, jak za pět dní, co není doma, dokáže to dítko zdivočet) a umí se i pěkně vztekat, ale u nás platí hrozba vařečky. Nemyslete si, že jsem nějaká matka-tyranka, v životě tou vařečkou nedostal, ale moc se jí bojí.
Tak toliko zpráv od nás. Musím si přečíst zpětně vaší debatu a doufám, že se ted budeme častěji zapojovat. Moc zdravíme. Lucka