po dvouch letech ve Wal. škole

Tak jsem se rozhodla napsat po čase co nám dala a vzala naše nová škola.
Psala jsem tu již jednou když tam můj syn nastoupil.před dvěma rokama.

Zítra se vrací po dlouhé nemoci mého syna spolužák do školy, upekla jsem dva dorty a moc se těším jak ho všichni ráno v půl deváté ve škole přivítáme.
Když syn začal v této škole byla jsem jak u Jiříkova vidění, říkala jsem si stále dokola jestli je to možné že bych našla opravdu to co jsem pro něj chtěla.Skvěle zapadl do kolektivu a konečně začal být šťastné školní dítě.
To že nechtěl chodit ze školy domů jsem psala ve svém posledním přízpěvku ale on mě také ráno budí že nemuže přijít pozdě že by nestihl začátek a dokonce když je nemocný tak ho musím přemlouvat aby zůstal doma.
Naposledy se mě to nepovedlo, ve škole byl asi lepší program ale naštěstí měl jen rýmu.
Nejsem společenský tip a tak když jsem se loni v létě dozvěděla že pojedu s celou třída na několik dní mimo Prahu, zamotala se mě hlava.Spacáky a velkosprchy nemůžu.
Jela jsem z nelibostí ale od té doby jak je to možné jezdím taky a nejenom já často bývá problém že někteří rodiče musej zůstat doma protože ubytovací kapacita nestačí. Je to opravdu bezvadné když se jede na školní akci a člověk si přitom připadá jak na dovolené s přátely.A vždycky si ještě přivezu nějaké vědomosti.
A hlavně to nadšení dětí když si ty školní zážitky prožívá celá rodina.
Bylo období kdy můj syn byl ve škole roztěkaný a já nevěděla jak s tím naložit.Tak jsem pár dní chodila do školy s ním.
Co pro mě byl šok, vědomosti dětí a jenom jsem prosila Pána Boha aby mě paní učitelka z legrace nevyvolala a já si neudělala ostudu slovem NEVÍM.
Naštěstí nevyvolala, protože opravdu jsem nevěděla kdo to byl závistivý Sutech a ani jak bylo uspořádáno společenstvý starých Indů.
Za ty dva roky se syn naučil plést, už si upletl čepici, je to docela legrační ho vidět u pohádky v TV jak plete.Teď plete ponožky.
Naučil se šít, vymodeloval krásné velbloudy a draka nedávno jsem provázela Indy žijící v Anglii a syn neměl problém v komunikaci v Anl.jaz. a nejlepší bylo když je začal testovat ze znalostí Indyckých bohů.
Díky matamatice začal vařit. Já jsem mu neuměla pořádně vysvětlit míry
a od té doby co to probíraly ve škole měří váží a vaří jak o život.
Nedávno dělal kuře na paprice a skoro denně peče.
Ale abyste si nemyslely taky mě někdy pěkně leze na nervy.
Já jsem jenom šťastná že ho škola baví že tam chodí rád a že se něčemu naučí.
A něčemu víc než já tenkrát.
Za tu dobu co tam je jsem se vlastně taky docela přiučila.
Takže znova po dvouch letech žehnám Waldorfské škole.
Kdybych měla napsat vše tak tu budu asi dlouho.
Takže po dvouch letech ničeho nelituji a čím dál tím víc si vážím možnosti být v této škole.Můj syn taky.
Zdravím Karla